Na stopě vnitřní moci
Představme si, že by psyché byla vystavěna jako takový malý stát. Platí v něm určité společenské struktury, někteří lidé jsou ve vládě a tvoří zákony, jiní proti tomu bojují. V tomto státě žijí ženy, muži, děti, mají odlišné úkoly, svobody, povinnosti. Žijí v něm umělci, prostí dělníci, intelektuálové, úspěšní manažeři a jiní, kteří končí ve vězení. Takový vnitřní stát může být vyvážený a spravedlivý jako spořádaná demokracie, anebo nespravedlivý jako diktatura, či naprosto bez pravidel, jako anarchie. Představme si tedy, že by psyché byla společenský systém, obývaný nejrozličnějšími Vnitřními Osobami.
Když člověk vyroste v láskyplném a bezpečném prostředí, mají osoby, které v jeho státě žijí, mnoho svobod a své dary vnesou rády do života dotyčného člověka. Naproti tomu, pokud toto prostředí bylo nejisté či nebezpečné, bude vnitřní systém působit jako stát, který se nachází ve válečném stavu. Ženy a děti jsou v bezpečí bunkrů a všechny cennosti jsou dobře ukryty.
Možná byste se chtěli na chvíli zastavit a podívat se na svůj vlastní vnitřní systém. Investujete mnoho energie, abyste byli profesně úspěšní? Nebo je pro vás prvořadý kontakt s rodinou? Jste dobrodruzi vrhající se do nových a nových dobrodružství a které baví překonávat výzvy? Které Vnitřní Osoby ve Vás dominují? Jaké vaše síly určují váš den a kdo ve vás jen živoří?
Ať už váš život vypadá jakkoliv, jeho smysl a směřování tkví v tom, jaké vnitřní síly váš život určují. Možná jste si ho zvolili vědomě a jste s ním v souladu. Anebo žijete takový život, který se vám jakoby přihodil, o kterém ani neuvažujete. Potom určují vaše Vnitřní Osoby váš život a požadují po vás věci, které vlastně vůbec nechcete. Cítíte se jako jejich oběti. Tato pozice je obzvlášť nepříjemná, protože se cítíte bezmocní vůči moci, která je ve vás samotných. Musíte vykonávat jejich vůli. Vůli Vnitřních Osob.
Mnoho lidí stráví roky tím, že mění hluboké psychické struktury a nezřídka si musí přiznat, že jsou sami vůči sobě bezmocní. Neboť tyto vnitřní postoje jsou do minimální míry podřízeny naší vědomé vůli.
Zkusme jeden malý příklad: žena, která by chtěla prožívat víc svoji ženskost. Je vysoká, štíhlá, s málo zaoblenými proporcemi, krátký strohý účes. Její život je určován náročnou prací. Vybudovala reklamní agenturu a vytváří pro některé velké renomované firmy brožury a reklamní předměty. Několikrát se pokusila své ženskosti přiblížit. Koupila si ženštější oblečení, jednou za měsíc se setkává s kamarádkami ve skupině "být ženou", četla několik knih od žen o ženách. V hlubší rovině přesto cítí, že to není vyřešené.
Vratme se zpět k našemu modelu vnitřního státu. Ve vnitřním státě této ženy jsou ženy zjevně nesvobodné, jinak by byly v jejím zevnějšku, chování a vztazích více viditelné. Mají méně moci, což se ukazuje ve způsobu života, který žena vede, který je utvářen "mužskými" zájmy. Clověk zpočátku vůbec neví, kde ženy v tomto vnitřním státě jsou. Jsou ukryty za zdmi ve speciálních ženských sekcích nebo živoří v nějakém temném vězení?
Jak přijít jako terapeut této otázce na kloub? Mohl bych se jako tajný agent potají vplížit do vnitřního státu a pokusit se navázat kontakt s ženskými silami. Možná by se to i podařilo. Mohl bych je vypátrat, mluvit s nimi, naslouchat jim a dozvědět se něco o jejich podmínkách. Mohl bych je i povzbudit a asi by se jim i ulevilo, ale jejich situaci by to výrazně nezměnilo. Nebot pro změnu nemají dostatek síly. Silnými jsou v tomto státě muži. Mohl bych se třeba pokusit vyhodit vězení do povětří, aby se vězenkyně dostaly na svobodu. Ale je to risk a pokud se vláda sama nepromění, ženy budou znovu polapeny a umístěny do ještě pevnějšího vězení. Vnitřní systém by se z takového útoku jen poučil, jak se ještě lépe chránit.
Možná existuje ještě jiná možnost. Mohl bych se pokusit poznat celý vnitřní stát. Musel bych poznat všechny vnitřní osoby, až bych se po čase dostal k těm, kteří rozhodují. To si vyžaduje jistý čas a obratnost, skutečně mocné nepotkám na začátku, respektive na povrchu vnitřního systému.
Můžu si to představit na vládě ve státě. Nemůžu jednoduše zazvonit u předsedy vlády, že s ním chci mluvit. Nejdřív se vydám do jeho úřadu, pravděpodobně se setkám nejdřív s vrátným a budu pokračovat krok po kroku. Přijdu do kontaktu s různými lidmi a budu stoupat výš a výš. Mohu sice opakovat svoji žádost, ale primární je, zda získám důvěru. To je předpoklad toho, že budu vpuštěn hlouběji do systému.
K rozhodujícímu posunu v životě oné ženy může dojít až po rozhovoru s předsedou vlády. Budu se s ním muset setkat a konfrontovat se, vyslechnout ho, přijít na to, proč ženy izoluje. Nejsem proti němu, chci jen vědět, jaké jsou jeho hlubší pohnutky a zda nemá zájem o lepší řešení.
Podívejme se na takovou cestu podrobněji a doslova:
Sedím s ženou proti sobě. V předběžném rozhovoru stanovím, která z jejích vnitřních osob je právě přítomná a mluví se mnou. Právě s touto Vnitřní Osobou začínám pracovat. Osoba dostane vlastní místo v místnosti a při rozhovoru s ní mluvím, jakoby právě ona byla tou jednou Vnitřní Osobou. Tím můžeme její postoje, zvláštnosti a přání hlouběji poznat. Pomalu se dostáváme do hlubších vrstev a dozvídáme se věci, které jsou překvapivé a o kterých ani sama žena nic nevěděla. Tak zkoumáme každou Vnitřní Postavu, aniž bychom ji chtěli změnit nebo ovlivnit.
Jak si můžeme takové zastávky na cestě představit? Nejdříve s velkou pravděpodobností potkáme "uvítací výbor" zodpovědný za zahraniční kontakty. Může to být hlasatel, podávající zprávy neutrálně, jako by se ho to netýkalo. Potkáme také "vedoucí sekretariátu", které od návštěvníka získají informace a ty pak předají do Systému výše. Občas člověk potká další a další osoby a pokud si získá jejich důvěru, povedou ho samy od sebe k mocnějším Vnitřním Osobám. Náhle tu je někdo jiný, držení těla se mění, způsob mluvy je strohý a nedůvěřivý. Žena se na nás dívá nedůvěřivě, ačkloiv ještě před chvílí byla otevřená, vyzařuje z ní neosobnost a chlad, skutečně je to tak, jakoby byl v místnosti jiný člověk. Tímto způsobem jsem veden od jedné osoby k další.
Může se stát, že se zdá, že nic dál nejde, žena může padnout do únavy, rezignovanosti; tyto úhybné manévry jí nevytýkám, jen vnímám, že vnitřní vláda v tomto směru zřejmě považuje za strategicky výhodnější působit nepřímo, skrytě, z podzemí, jinak by sama řekla, že nemá zájem o komunikaci. Místo toho, abych se proti tomu postavil, toto chování pouze zkoumám. Chci vědět, jak je tato stránka organizovaná, jak lidi klame, jak se schovává. Nesnažím se nic měnit, paradoxně probíhá změna sama od sebe, uvědoměním si a přátelským uznáním toho, co je. Jakmile najdu za touto obranou jakoby něčí vůli a vyslovím tuto domněnku, žena se může bezděčně triumfálně usmát - to se ukáže její mocná stránka. Její převaha je, aspon na krátko, viditelná.
Nyní začíná ústřední a často zdlouhavá práce. Objevili jsme centrum moci, ale to nechce nic vědět o lidském světě, žije ve svém hradě již desetiletí a s nikým nekomunikují. Nemají potřebu kontaktu a ostatní odhánějí. Ony nalezly řešení pro Vnitřní systém a je samotné nic nebolí. Když ostatní vnitřní osoby trpí, ony se s tím smíří, je to z jejich pohledu nutná cena, která se musí platit za bezpečnost.
Je zapotřebí mnoho času, aby se k tajným mocnmým stránkám člověk přiblížil a získal si jejich důvěru. Jsou totiž rozhodnuty "už nikdy" nikoho nepustit dovnitř, nedůvěřovat. Za tímto předsevzetím stojí většinou předsevzetí nedat se více zranit, opustit nebo stát se bezmocnou.
Toto přání jako terapeut sdílím. Jediný - a významný - rozdíl spočívá v tom, že si myslím, že dnes existuje lepší řešení, než totální izolace.
Jak může člověk rozmlouvat s někým, kdo je tak nedůvěřivý, stažený a dobře chráněný? Kouzelná formule zní: stejný mezi stejnými. Neznamená to, že terapeut se bude jen opičit nebo zrcadlit. Znamená to, že najde podobnou sílu a energii a z této síly bude vystupovat. Pokud je Tajná mocná stránka nedůvěřivá, bude takový i terapeut. Nebude se snažit být s ní zadobře. Postaví se jí do cesty a ukáže: jsem jako ty a myslím, že je v pořádku být takový. Tajná mocná stránka pozná: tohle je skutečný protějšek. Nebude mne chtít měnit, nebude mnou manipulovat. Poprvé zažívá něco jiného. Za svůj postoj a názor není trestána, odsuzována, někdo jí bere vážně.
S přibývající důvěrou si může Tajná mocná stránka vzpomenout. Na staré složité situace a na to, jak z nich dokázala vyváznout. Osvětluje se, proč musela sáhnout k tomuto řešení. Casto jsou Mocné tajné stránky překvapeny důsledky svých postojů. Chtěly jen bezpečí pro Systém a o vedlejších účincích neměly ponětí.
A pak si ona Tajná mocná stránka vzpomene na to, jaká vlastně kdysi byla. Vzpomíná si na svou původní povahu a podstatu a na to, co kdysi v hloubi duše chtěla. V tomto rozvzpomenutí spočívá její vysvobození. Měla sílu odolat všem pokusům o změnu zvenčí, sama sobě ale odolat nemůže. Chce ji znovu žít, protože v tom spočívá její naplnění.
Jakoby sám od sebe se vnitřní systém začíná měnit, a tím i celý člověk. Je jemnější a řešení Tajných mocných stránek se stává méně absolutním. Zcla se ho nikdy nevzdá, to ale také ani nemusí. Celý život poskytovala dobré služby, jen už nemá onu výlučnou důležitost. Začne navazovat kontakt a její obraz světa se mění.
Když se vrátíme k oné ženě na začátku, její Tajná mocná stránka byla Patriarcha, který vedl přísnou vládu, který ví, že život je studený a neúprosný. Láska a uznání se nedaruje nikomu jen tak. Pro pocity není místo, brání efektivitě. Po konfrontaci rozpoznal Patriarcha své hranice, uznal svoji jednostrannost i to, že život ženy byl jednostranný a nenaplněný. Připouští, aby se budovala nová rovnováha. Ženy i děti dostanou víc více moci, rozhodnutí se budou od nynějška probírat týmově a dokonce i pro Patriarchu to je snadnější, protože celá tíha odpovědnosti neleží na něm.
Pro ženu jsou důsledky tohoto převratu citelné. Má najednou potřebu uspořádat své všední dny jinak, více se setkává s přáteli, je uvolněnější, občas se jedno odpoledne v týdnu věnuje jen sama sobě. Malé změny jsou předzvěstí změn velkých.
Práce s vnitřními osobami nám umožní spojit se s hlubokými stránkami v nás samých a následovat je k jejich zdroji. To umožní, aby se náš vnitřní systém uvolnil a našel nové efektivnější řešení. V něm si najdou patřičné místo i dosud potlačované strany. Tak jako spravedlivý stát, kde žijí všichni v míru a rovnováze a kde je pro každého místo. Každý má svůj úkol, pro který je způsobilý a který si rád převezme.
Taková vnitřní pout je náročný projekt a nedá se zvládnout ze dne na den. Je velmi napínavá a občas i neúprosná a namáhavá. přesto se námaha vyplatí. Můžeme své problémy řešit lépe a mít uspokojující a naplnující život
Gabrielle Riek
Radim Ress
Artho Wittemann
Když člověk vyroste v láskyplném a bezpečném prostředí, mají osoby, které v jeho státě žijí, mnoho svobod a své dary vnesou rády do života dotyčného člověka. Naproti tomu, pokud toto prostředí bylo nejisté či nebezpečné, bude vnitřní systém působit jako stát, který se nachází ve válečném stavu. Ženy a děti jsou v bezpečí bunkrů a všechny cennosti jsou dobře ukryty.
Možná byste se chtěli na chvíli zastavit a podívat se na svůj vlastní vnitřní systém. Investujete mnoho energie, abyste byli profesně úspěšní? Nebo je pro vás prvořadý kontakt s rodinou? Jste dobrodruzi vrhající se do nových a nových dobrodružství a které baví překonávat výzvy? Které Vnitřní Osoby ve Vás dominují? Jaké vaše síly určují váš den a kdo ve vás jen živoří?
Ať už váš život vypadá jakkoliv, jeho smysl a směřování tkví v tom, jaké vnitřní síly váš život určují. Možná jste si ho zvolili vědomě a jste s ním v souladu. Anebo žijete takový život, který se vám jakoby přihodil, o kterém ani neuvažujete. Potom určují vaše Vnitřní Osoby váš život a požadují po vás věci, které vlastně vůbec nechcete. Cítíte se jako jejich oběti. Tato pozice je obzvlášť nepříjemná, protože se cítíte bezmocní vůči moci, která je ve vás samotných. Musíte vykonávat jejich vůli. Vůli Vnitřních Osob.
Mnoho lidí stráví roky tím, že mění hluboké psychické struktury a nezřídka si musí přiznat, že jsou sami vůči sobě bezmocní. Neboť tyto vnitřní postoje jsou do minimální míry podřízeny naší vědomé vůli.
Zkusme jeden malý příklad: žena, která by chtěla prožívat víc svoji ženskost. Je vysoká, štíhlá, s málo zaoblenými proporcemi, krátký strohý účes. Její život je určován náročnou prací. Vybudovala reklamní agenturu a vytváří pro některé velké renomované firmy brožury a reklamní předměty. Několikrát se pokusila své ženskosti přiblížit. Koupila si ženštější oblečení, jednou za měsíc se setkává s kamarádkami ve skupině "být ženou", četla několik knih od žen o ženách. V hlubší rovině přesto cítí, že to není vyřešené.
Vratme se zpět k našemu modelu vnitřního státu. Ve vnitřním státě této ženy jsou ženy zjevně nesvobodné, jinak by byly v jejím zevnějšku, chování a vztazích více viditelné. Mají méně moci, což se ukazuje ve způsobu života, který žena vede, který je utvářen "mužskými" zájmy. Clověk zpočátku vůbec neví, kde ženy v tomto vnitřním státě jsou. Jsou ukryty za zdmi ve speciálních ženských sekcích nebo živoří v nějakém temném vězení?
Jak přijít jako terapeut této otázce na kloub? Mohl bych se jako tajný agent potají vplížit do vnitřního státu a pokusit se navázat kontakt s ženskými silami. Možná by se to i podařilo. Mohl bych je vypátrat, mluvit s nimi, naslouchat jim a dozvědět se něco o jejich podmínkách. Mohl bych je i povzbudit a asi by se jim i ulevilo, ale jejich situaci by to výrazně nezměnilo. Nebot pro změnu nemají dostatek síly. Silnými jsou v tomto státě muži. Mohl bych se třeba pokusit vyhodit vězení do povětří, aby se vězenkyně dostaly na svobodu. Ale je to risk a pokud se vláda sama nepromění, ženy budou znovu polapeny a umístěny do ještě pevnějšího vězení. Vnitřní systém by se z takového útoku jen poučil, jak se ještě lépe chránit.
Možná existuje ještě jiná možnost. Mohl bych se pokusit poznat celý vnitřní stát. Musel bych poznat všechny vnitřní osoby, až bych se po čase dostal k těm, kteří rozhodují. To si vyžaduje jistý čas a obratnost, skutečně mocné nepotkám na začátku, respektive na povrchu vnitřního systému.
Můžu si to představit na vládě ve státě. Nemůžu jednoduše zazvonit u předsedy vlády, že s ním chci mluvit. Nejdřív se vydám do jeho úřadu, pravděpodobně se setkám nejdřív s vrátným a budu pokračovat krok po kroku. Přijdu do kontaktu s různými lidmi a budu stoupat výš a výš. Mohu sice opakovat svoji žádost, ale primární je, zda získám důvěru. To je předpoklad toho, že budu vpuštěn hlouběji do systému.
K rozhodujícímu posunu v životě oné ženy může dojít až po rozhovoru s předsedou vlády. Budu se s ním muset setkat a konfrontovat se, vyslechnout ho, přijít na to, proč ženy izoluje. Nejsem proti němu, chci jen vědět, jaké jsou jeho hlubší pohnutky a zda nemá zájem o lepší řešení.
Podívejme se na takovou cestu podrobněji a doslova:
Sedím s ženou proti sobě. V předběžném rozhovoru stanovím, která z jejích vnitřních osob je právě přítomná a mluví se mnou. Právě s touto Vnitřní Osobou začínám pracovat. Osoba dostane vlastní místo v místnosti a při rozhovoru s ní mluvím, jakoby právě ona byla tou jednou Vnitřní Osobou. Tím můžeme její postoje, zvláštnosti a přání hlouběji poznat. Pomalu se dostáváme do hlubších vrstev a dozvídáme se věci, které jsou překvapivé a o kterých ani sama žena nic nevěděla. Tak zkoumáme každou Vnitřní Postavu, aniž bychom ji chtěli změnit nebo ovlivnit.
Jak si můžeme takové zastávky na cestě představit? Nejdříve s velkou pravděpodobností potkáme "uvítací výbor" zodpovědný za zahraniční kontakty. Může to být hlasatel, podávající zprávy neutrálně, jako by se ho to netýkalo. Potkáme také "vedoucí sekretariátu", které od návštěvníka získají informace a ty pak předají do Systému výše. Občas člověk potká další a další osoby a pokud si získá jejich důvěru, povedou ho samy od sebe k mocnějším Vnitřním Osobám. Náhle tu je někdo jiný, držení těla se mění, způsob mluvy je strohý a nedůvěřivý. Žena se na nás dívá nedůvěřivě, ačkloiv ještě před chvílí byla otevřená, vyzařuje z ní neosobnost a chlad, skutečně je to tak, jakoby byl v místnosti jiný člověk. Tímto způsobem jsem veden od jedné osoby k další.
Může se stát, že se zdá, že nic dál nejde, žena může padnout do únavy, rezignovanosti; tyto úhybné manévry jí nevytýkám, jen vnímám, že vnitřní vláda v tomto směru zřejmě považuje za strategicky výhodnější působit nepřímo, skrytě, z podzemí, jinak by sama řekla, že nemá zájem o komunikaci. Místo toho, abych se proti tomu postavil, toto chování pouze zkoumám. Chci vědět, jak je tato stránka organizovaná, jak lidi klame, jak se schovává. Nesnažím se nic měnit, paradoxně probíhá změna sama od sebe, uvědoměním si a přátelským uznáním toho, co je. Jakmile najdu za touto obranou jakoby něčí vůli a vyslovím tuto domněnku, žena se může bezděčně triumfálně usmát - to se ukáže její mocná stránka. Její převaha je, aspon na krátko, viditelná.
Nyní začíná ústřední a často zdlouhavá práce. Objevili jsme centrum moci, ale to nechce nic vědět o lidském světě, žije ve svém hradě již desetiletí a s nikým nekomunikují. Nemají potřebu kontaktu a ostatní odhánějí. Ony nalezly řešení pro Vnitřní systém a je samotné nic nebolí. Když ostatní vnitřní osoby trpí, ony se s tím smíří, je to z jejich pohledu nutná cena, která se musí platit za bezpečnost.
Je zapotřebí mnoho času, aby se k tajným mocnmým stránkám člověk přiblížil a získal si jejich důvěru. Jsou totiž rozhodnuty "už nikdy" nikoho nepustit dovnitř, nedůvěřovat. Za tímto předsevzetím stojí většinou předsevzetí nedat se více zranit, opustit nebo stát se bezmocnou.
Toto přání jako terapeut sdílím. Jediný - a významný - rozdíl spočívá v tom, že si myslím, že dnes existuje lepší řešení, než totální izolace.
Jak může člověk rozmlouvat s někým, kdo je tak nedůvěřivý, stažený a dobře chráněný? Kouzelná formule zní: stejný mezi stejnými. Neznamená to, že terapeut se bude jen opičit nebo zrcadlit. Znamená to, že najde podobnou sílu a energii a z této síly bude vystupovat. Pokud je Tajná mocná stránka nedůvěřivá, bude takový i terapeut. Nebude se snažit být s ní zadobře. Postaví se jí do cesty a ukáže: jsem jako ty a myslím, že je v pořádku být takový. Tajná mocná stránka pozná: tohle je skutečný protějšek. Nebude mne chtít měnit, nebude mnou manipulovat. Poprvé zažívá něco jiného. Za svůj postoj a názor není trestána, odsuzována, někdo jí bere vážně.
S přibývající důvěrou si může Tajná mocná stránka vzpomenout. Na staré složité situace a na to, jak z nich dokázala vyváznout. Osvětluje se, proč musela sáhnout k tomuto řešení. Casto jsou Mocné tajné stránky překvapeny důsledky svých postojů. Chtěly jen bezpečí pro Systém a o vedlejších účincích neměly ponětí.
A pak si ona Tajná mocná stránka vzpomene na to, jaká vlastně kdysi byla. Vzpomíná si na svou původní povahu a podstatu a na to, co kdysi v hloubi duše chtěla. V tomto rozvzpomenutí spočívá její vysvobození. Měla sílu odolat všem pokusům o změnu zvenčí, sama sobě ale odolat nemůže. Chce ji znovu žít, protože v tom spočívá její naplnění.
Jakoby sám od sebe se vnitřní systém začíná měnit, a tím i celý člověk. Je jemnější a řešení Tajných mocných stránek se stává méně absolutním. Zcla se ho nikdy nevzdá, to ale také ani nemusí. Celý život poskytovala dobré služby, jen už nemá onu výlučnou důležitost. Začne navazovat kontakt a její obraz světa se mění.
Když se vrátíme k oné ženě na začátku, její Tajná mocná stránka byla Patriarcha, který vedl přísnou vládu, který ví, že život je studený a neúprosný. Láska a uznání se nedaruje nikomu jen tak. Pro pocity není místo, brání efektivitě. Po konfrontaci rozpoznal Patriarcha své hranice, uznal svoji jednostrannost i to, že život ženy byl jednostranný a nenaplněný. Připouští, aby se budovala nová rovnováha. Ženy i děti dostanou víc více moci, rozhodnutí se budou od nynějška probírat týmově a dokonce i pro Patriarchu to je snadnější, protože celá tíha odpovědnosti neleží na něm.
Pro ženu jsou důsledky tohoto převratu citelné. Má najednou potřebu uspořádat své všední dny jinak, více se setkává s přáteli, je uvolněnější, občas se jedno odpoledne v týdnu věnuje jen sama sobě. Malé změny jsou předzvěstí změn velkých.
Práce s vnitřními osobami nám umožní spojit se s hlubokými stránkami v nás samých a následovat je k jejich zdroji. To umožní, aby se náš vnitřní systém uvolnil a našel nové efektivnější řešení. V něm si najdou patřičné místo i dosud potlačované strany. Tak jako spravedlivý stát, kde žijí všichni v míru a rovnováze a kde je pro každého místo. Každý má svůj úkol, pro který je způsobilý a který si rád převezme.
Taková vnitřní pout je náročný projekt a nedá se zvládnout ze dne na den. Je velmi napínavá a občas i neúprosná a namáhavá. přesto se námaha vyplatí. Můžeme své problémy řešit lépe a mít uspokojující a naplnující život
Gabrielle Riek
Radim Ress
Artho Wittemann