Hudbou k srdci, srdcem k hudbě
Hudba provází lidstvo už od nepaměti. Jsou známy archeologické objevy bubnů, chřestidel a jednoduchých hudebních nástrojů, staré statisíce let. Ale jeden nástroj provází lidstvo od sklonku věků - lidský hlas. Dokoce se množí názory, že zpěv tu byl podstatně dříve, nežli řeč.
O hudbě se dá říct mnoho, ale přesto to nestačí, hudba má zcela jinou úroveň, než má logický rozum. Je to zkratka k naší duši, je to způsob, jakým být v souzvuku s nekonečnem. Díky hudbě můžeme naplno projevit, kým jsme. Dokonce i dnes se dá zjistit podle žánrů, kdo je jakým člověkem.
Já se zde zaměřím na určitý specifický aspekt hudby, totiž ten léčivý.
Hudba je vibrace, hudba je cílená vibrace, která díky určité specifické posloupnosti a harmonii působí pozitivním (ale i negativním) způsobem na lidskou duši. Protože se dnes dá již celkem bez problémů zjistit, jaký určitý konkrétní druh vibrace co ovlivňuje, dá se hudbou i zacílit, podchytit jednotlivý problém v duši či v těle, a pomoci mu zharmonizovat se. Dokonce i flora a fauna reaguje poměrně jasně a nezpochybnitelně, věděli jste například, že rostliny zbožňují indickou hudbu, hru na sitár a tampuru, a nemají rády rock'n'roll?
Všechno je vibrace.
Všechno se dá vnímat jako zvuk. Atomy kmitají a vytvářejí tak svou píseň. Ve vědeckých kruzích nedávno způsobilo pozdvižení zjištění, že DNA má atributy, zcela v duchu kvantové fyziky, které se projevují spíše jako vlnění, nežli jako částice. Každá DNA je vlastně jakýmsi zvukovým otiskem, záznamem, který ovšem není konstantní, ale je ovlivnitelný okolím. Zkrátka a prostě: každičká část vesmíru i našeho těla kmitá. Každý zpívá svoji píseň. Dohromady to tvoří úchvatnou symfonii. Člověk ale užívá rozum (nebo se možná sluší říci že rozum užívá člověka) k něčemu úplně jinému. K oddělení, k pocitu, že "tady" jsem já a "tam" ti druzí. Pak se může stát to, že naše písnička jaksi "neladí". Proč? Inu, zapomněli jsme, že jsme součástí orchestru. Ono "neladění" se může projevit fyzicky i psychicky. Dokonce daleko dříve, než se ve fyzickém těle manifestuje jako nemoc.
Pochopení zákonitosti alikvotních tónů je nejstarší, a současně nejnovější způsob jak pochopit svět.
V dobách, kdy křesťanský svět žil křížovými výpravami, a kdy se u nás křesťané mezi sebou zabíjeli “ve jménu Boha”, znali již tibetští mnichové učení „Nada Brahma“- „Svět je Zvuk“.
Tomu lze též porozumět tak, že vše, co vidíme, vše, čím jsme, je jen určitá forma vibrace.
Podíváme-li se hlouběji na jakýkoli materiál, zjistíme, že se skládá z malých částic – atomů, které se skládají z ješě menších neustále kmitajících částic – elektronů, neutronů, a také nově objevených kvarků a protokomplexů. Souhrnně tvoří tzv.mikrokosmos, který je zrcadlem celé jedné galaxie.
Když mluvíme o hmotě, rozumíme tím kombinaci nejvyšších a nejnižších vibrací, jaké známe (tzn.veškeré hmotné věci kolem nás: kámen, kov, také vzduch…) Pohyb částic je nejvyšší formou vibrace, a když se velké množství atomů spojí (např. ve tvar hory), nabývá velmi nízkých vibrací.
Lidé žjící ve hmotném prostředí se setkávají s následujícími sedmi základními úrovněmi.
7 úrovní vibrací:
1. Čas
Sledujeme-li déle noční hvězdnou oblohu, vidíme, že se hvězdy po obloze pomalu pohybují. Tento pohyb vnímáme jako čas. Čas je nejnižší vibrací, kterou známe, setkáváme se s ní v makrokosmu právě při pozorování vzdálených planet. Například dobu, za kterou Měsíc oběhne okolo Země, vnímáme jako 1 měsíc, dobu, za kterou se planeta Země otočí kolem své osy, vnímáme jako 1 den apod.). Vnímání jednotlivých časových úseků je velmi individuální, každý člověk má vlastní představu o délce trvání jednoho roku, jednoho dne či jedné minuty, založenou na osobní zkušenosti.
Jedním z účinných způsobů, jak na sobě v této první úrovni pracovat, je meditace. Obzvláště v dnešní době, jakoby času nebylo nikdy dost, neustále někam spěcháme a necháváme čas, aby ovládal naše životy. Meditace nám umožní zapomenout na plynutí času, vymanit se z jeho neúprosného tempa, čas jakoby ve chvílích meditace neexistoval. Meditace je klčem k tomu, jak se naučit nakládat s naším časem efektivněji. Jestliže časové impulzy (udávající trvání měsíce, dne, hodiny) zrychlíme na impulzy udávající např.vteřiny, začneme čas vnímat jako rytmus, tep.
2. Rytmus, Tep
Jsme schopni vnímat rytmus v rozmezí cca od 1 úderu/5 s až po 17 úderů/1 s.
Rytmu se užívá především v hudbě. Jestliže skupina lidí s rozdílným vnímáním času začne společně tvořit hudbu, lze po chvíli vysledovat, že se celá skupina sladila na stejný rytmus, na stejný tep srdce.
Naše srdce je důležitým orgánem pro rytmické cítění. Posloucháme-li jakoukoli hudbu, naše srdce se přizpůsobí jejímu rytmu, tempu. Mnohem silnějšího účinku dosáhneme, jestliže poslech ještě podpoříme rytmickým pohybem na hudbu, tancem.
Techno a elektronická hudba má za základ nepřirozený, umělý rytmus (pod pojmem “nepřirozený rytmus” se rozumí rytmus udávaný jakýmkoli elektronickým přístrojem - metronomem, sequencerem apod.). Kombinace poslechu s tancem na tento typ na člověka nepůsobí zvláště pozitivně a má spíš destabilizující účinky. Člověk je totiž, přes svoji dokonalost, bytostí jemně nedokonalou, nesouměrnou, a potřebuje i v hudbě a rytmu určitou část chaosu. Pro zajímavost, v Japonsku už se začaly prodávat syntezátory, které narušují strojovou dokonalost rytmů tak, aby působily přirozeněji.
Vhodným způsobem, jak na sebe v oblasti rytmu působit pozitivně, je jakákoli rytmická práce – bubnování, tanec, za doprovodu přirozeného rytmu. V mnoha kulturách se šamanskou tradicí, především pak u Indiánů, je rytmus považován za velice důležitý léčitelský aspekt.
Působení v oblasti rytmu má silný vliv na všechny ostatní vibrační úrovně.
3. Tón
Další úroveň vibrace, kterou používáme, má velmi blízko k rytmu a tepu. Budeme-li rytmus stále zrychlovat, začne se nám nad určitou hranicí jevit jako tón. Sluchem jsme schopni vnímat tóny v rozsahu až deseti oktáv (od nejhlubších 17Hz až k nejvyšším tónům 20000Hz; 100Hz = 100 kmitu/s). Stejný zákon jako při zrychlování platí i při zpomalování vibrací. Jako vhodný příklad nám poslouží struna na kytaře. Budeme-li povolovat strunu víc a víc, výška tónu (rychlost vibrace struny) bude klesat, až se postupně přemění na vibraci, kterou vnímáme opět jako rytmus.
Poprvé se touto problematikou fyzikálních zákonitostí zvuku zabýval Pythagoras (582 – 507 př.n.l.). K pokusům se zvukem použil jednoduchého strunného nástroje zvaného monochord. Přišel na to, že rozdělí-li se struna v její polovině, zazní tón o oktávu vyšší nežli tón základní (= první alikvot). Oktáva je nejharmoničtější interval. Rozdělí-li se struna v 1/3 své délky, zazní interval čisté kvinty (= druhý alikvot), ve čtvrtině zazní interval čisté kvarty (= třetí alikvot). Další v řadě je velká tercie v 1/5 délky struny atd. Tímto způsobem lze získat nekonečnou řadu alikvot, která prochází všemi ostatními výše zmíněnými energetickými fenomény (tzn. tón, světlo, další neviditelné formy energie, energie našeho těla, aura atd.). S tímto fenoménem dělení se setkáváme poměrně často - v přírodě, ve způsobu, jak je rozděleno lidské tělo, též v architektuře atd.
Pythagoras se také zabýval zákonitostmi meziplanetárních a mezihvězdných vzdáleností. Došel ke stejným závěrům jako astronom Johannes Kepler (1571 – 1630) o 2000 let později, že celý vesmír je uspořádán do určitého harmonického systému, a že jeho proporce se shodují s proporcemi řady alikvotních tónů. Objev J.Keplera byl již podložen matematickými důkazy.
Energie tónu je velice silná, zvláště jedná-li se o nekonečnou řadu tónů alikvotních. Tóny rezonují ve všech částech našeho těla. V posledních letech jsou díky zájmu mnoha lidí přiváděny opět k životu staré metody zabývající se účinky tónů a jejich alikvotních tónů. I mnohé nové metody byly objeveny.
Jednu věc mají všechny tyto metody společnou, přivádějí do těla ozdravné harmonizující vibrace. To, že tělo některé specifické vibrace postrádá, se v těle manifestuje jako nemoc. Pomoci výše zmíněných metod založených na fenoménu rezonance *) a pracujících s vibracemi jednotlivých tónů, je ovšem možné dodat tělu tyto chybějící vibrace a navrátit ho tak zpět do rovnováhy. Tímto způsobem je možné vyléčit či rozpustit mnohé energetické bloky vzniklé na jiných úrovních (především na 4.úrovni, ale též na 6.úrovni = negativním způsobem myšlení).
* )pojem fenomén rezonance v tomto kontextu znamená, že každá část našeho těla, ať fyzická či energetická, rezonuje s léčivými alikvotními tóny a získává tak jejich vibrace.
4. Elektromagnetické vlny
Dalším krokem na žebříčku vibrací jsou elektromagnetické vlny (od 8 Hz po tzv.transverzální vlny dosahující rychlosti zvyšující se až do nekonečna). Naše Země – stejně jako každý živý organismus - má kolem sebe přirozené elektromagnetické pole, přítomnost tohoto pole je jakýmsi zákonem vesmíru. Toto pole kolem lidského organismu se dá změřit pomocí EKG. Elektromagnetických vln se užívá i ve všech elektronických přístrojích. Samozřejmě, že všichni rádi využíváme různé elektronické vybavení, neboť nám velice usnadňuje každodenní život a činí ho v mnoha ohledech příjemnějším. Co si však často neuvědomujeme je to, že tyto přístroje (tj.mobilní telefony, televizory, elektrické spotřebiče vůbec) jsou zdroje nepřírodních = uměle vytvo&řených vln, které narušují přirozené elektromagnetické pole člověka a nepříznivě tak ovlivňují celý náš fyziologický systém i okolní přírodu.
Vědci přišli na způsob, jak lze za pomoci speciálních elektromagnetických vln, navrátit energetickému systému člověka chybějící přirozenou informaci a podpořit tak jeho zdraví.
5. Světlo
Zvýšíme-li vibraci elektromagnetických vln o dalších 35 oktáv, získáme světlo (od 380 biliónu Hz až po 760 biliónu Hz), což je forma energie, vnímatelná dalším z našich senzorů očima. Světlo podléhá stejným spektrálním zákonům jako tón. Všechny barvy, které známe, jsou latentně přítomny v bílém světle (k tomuto fenoménu se podrobněji dostaneme později). Vyšší vibrace než viditelné světlo má neviditelná forma světla – ultrafialové, rentgenové, alfa, beta záření. Existuje mnoho terapií založených na vědomostech o léčivých účincích barev, říká se jim terapie barvami. Jeden z velice jednoduchých experimentů, který si každý z nás může snadno vyzkoušet, je zvolit si pro každý den v týdnu jeden barevný odstín oblečení a pozorovat změny v našem životě. Stále více lidí také používá produkty zvané Aura-Soma. Tyto pracují nejen na páté úrovni, ale významně zasahují též do šesté a sedmé úrovně.
6. Energie “Čchi”
Po fenoménu světla se objeví další v řadě, a tím je forma energie známá pod názvem “Chi” (nebo též “Prána”). Tato forma zahrnuje též energii našich myšlenek a dalších jiných vibrací přicházejících k nám z kosmu.
Každá myšlenka, která se objeví v naší hlavě, se automaticky rozšíří do našeho okolí (toto funguje na stejném principu jako šíření zvuku, jen na jiné vibrační úrovni) jako specifická forma energie. Podle typu myšlenky může být tato energie pozitivní (myšlenka lásky) nebo negativní (myšlenka nenávisti).
Do této oblasti můžeme zařadit i vesmírné gama záření.
7. Božská energie
Učiníme-li ještě jeden krok výše, zažijeme nejvyšší formu energie, známou pod různými jmény: Bůh, nejvyšší skutečnost, Universum, Láska apod. Do této oblasti by patřila také vibrace mikrokosmu.
Všechny tyto vibrační úrovně mají mnoho společného, nestojí samy o sobě, ale jsou v rezonanci se svým okolím a zároveň s vibrací vlastní. S tímto fenoménem je možné se setkat u bílého světla.
Dojde-li k lomu bílého světla na stěně trojbokého hranolu (tzv.prisma), získáme celé barevné spektrum, všechny barvy duhy.
Chceme-li zíkat pouze jednu z barev, pak použijeme speciální barevný filtr, a tím získáme pouze jednu vibraci (barvu) světla, která je v rezonanci s vybraným filtrem, např.modré, červené světlo atd.
Stejný fenomén se objevuje též v každém přirozeně vzniklém tónu. Místo barevného filtru nám jako “filtr” poslouží rezonanční prostor. Aby alikvotní zpěvák zazpíval alikvotní tóny různé výšky, používá jednotlivých samohlásek řeči k pozměnění rezonančního prostoru uvnitř svých úst.
Závěr
Pomocí přirozeného vlnění alikvotních tónů se při práci v jedné ze zmíněných vibračních úrovní automaticky dotýkáme i všech ostatních úrovní. Při práci s alikvotními tóny lze využít jejich silných léčivých účinků. Můžeme tak přirozenou cestou dodat chybějící vibrace do našeho energetického systému. Oblíbeným hudebním čslem alikvotních zpěváků a též publika bývá tzv.”alikvotní sprcha”. Publikum zde může pocítit pozitivní a energetizující efekt alikvotního zpěvu, působící na celé tělo. Pro tento typ hudby není důležité pracovat se složitými harmoniemi. Využtí spíše harmonií jednodušších přináší pocit, jakoby pracovaly síly samotné přírody. Ještě silnějšího léčivého účinku lze dosáhnout spojením síly alikvotních tónů se silou pozitivní myšlenky (tzn.slova, mantry – vibrace šesté úrovně.
Chris Amrhein: O alikvotním zpěvu, pro skupinu Tashi Deley, rok 2005, přeložila Monika Šramlová
Moje zkušenosti s alikvotní hudbou a zpěvem se datují někdy na přelomu tisíciletí, kdy jsem se zajímal o všechno alternativní, etnické, autentické. Tehdy jsem byl unešen knihou Vlasty Marka Tajné dějiny hudby a když jsem kdesi zaslechl nahrávku Tuvinské skupiny Huun Huur Tu, bylo rozhodnuto. Po hledání na internetu jsem narazil na Alikvotní sbor (dnes Spektrum), kam jsem, přes svou stydlivost, nakonec začal chodit a naučil se základy alikvotního zpěvu. Z části Alikvotního sboru později vznikla skupina Tašidelé (Tashi Deley), která, za vydatné pomoci Chrise Amrheina, německého multiinstrumentalisty a alikvotního zpěváka, začala pořádat festival Pražské znění. Za jeho pomoci jsem svoji schopnost alikvotního zpěvu dost zlepšil a naučil jsem se i hrdelnímu zpěvu. Skupina se v dalších ročnících festivalu rozhodla jít čistě hudební cestou a organizace festivalu zůstala zcela v rukou naší dobré kamarádky Radky Šindlerové. Skupina Tašidelé pořádala koncerty, každý týden i zpívání pro lidi a výuku alikvotního zpěvu, ale v roce 2008 nakonec ukončila svoji činnost.
To, co jsem dostal, chci předat dál, proto nabízím individuální výuku alikvotního zpěvu pro každého. Jedna lekce alikvótního zpěvu (trvající kolem dvou hodin) vás přijde na 800 Kč, Lekce jsou na pokračování, ale není nutné absolvovat celý cyklus. Těším se naviděnou ;)-
O hudbě se dá říct mnoho, ale přesto to nestačí, hudba má zcela jinou úroveň, než má logický rozum. Je to zkratka k naší duši, je to způsob, jakým být v souzvuku s nekonečnem. Díky hudbě můžeme naplno projevit, kým jsme. Dokonce i dnes se dá zjistit podle žánrů, kdo je jakým člověkem.
Já se zde zaměřím na určitý specifický aspekt hudby, totiž ten léčivý.
Hudba je vibrace, hudba je cílená vibrace, která díky určité specifické posloupnosti a harmonii působí pozitivním (ale i negativním) způsobem na lidskou duši. Protože se dnes dá již celkem bez problémů zjistit, jaký určitý konkrétní druh vibrace co ovlivňuje, dá se hudbou i zacílit, podchytit jednotlivý problém v duši či v těle, a pomoci mu zharmonizovat se. Dokonce i flora a fauna reaguje poměrně jasně a nezpochybnitelně, věděli jste například, že rostliny zbožňují indickou hudbu, hru na sitár a tampuru, a nemají rády rock'n'roll?
Všechno je vibrace.
Všechno se dá vnímat jako zvuk. Atomy kmitají a vytvářejí tak svou píseň. Ve vědeckých kruzích nedávno způsobilo pozdvižení zjištění, že DNA má atributy, zcela v duchu kvantové fyziky, které se projevují spíše jako vlnění, nežli jako částice. Každá DNA je vlastně jakýmsi zvukovým otiskem, záznamem, který ovšem není konstantní, ale je ovlivnitelný okolím. Zkrátka a prostě: každičká část vesmíru i našeho těla kmitá. Každý zpívá svoji píseň. Dohromady to tvoří úchvatnou symfonii. Člověk ale užívá rozum (nebo se možná sluší říci že rozum užívá člověka) k něčemu úplně jinému. K oddělení, k pocitu, že "tady" jsem já a "tam" ti druzí. Pak se může stát to, že naše písnička jaksi "neladí". Proč? Inu, zapomněli jsme, že jsme součástí orchestru. Ono "neladění" se může projevit fyzicky i psychicky. Dokonce daleko dříve, než se ve fyzickém těle manifestuje jako nemoc.
Pochopení zákonitosti alikvotních tónů je nejstarší, a současně nejnovější způsob jak pochopit svět.
V dobách, kdy křesťanský svět žil křížovými výpravami, a kdy se u nás křesťané mezi sebou zabíjeli “ve jménu Boha”, znali již tibetští mnichové učení „Nada Brahma“- „Svět je Zvuk“.
Tomu lze též porozumět tak, že vše, co vidíme, vše, čím jsme, je jen určitá forma vibrace.
Podíváme-li se hlouběji na jakýkoli materiál, zjistíme, že se skládá z malých částic – atomů, které se skládají z ješě menších neustále kmitajících částic – elektronů, neutronů, a také nově objevených kvarků a protokomplexů. Souhrnně tvoří tzv.mikrokosmos, který je zrcadlem celé jedné galaxie.
Když mluvíme o hmotě, rozumíme tím kombinaci nejvyšších a nejnižších vibrací, jaké známe (tzn.veškeré hmotné věci kolem nás: kámen, kov, také vzduch…) Pohyb částic je nejvyšší formou vibrace, a když se velké množství atomů spojí (např. ve tvar hory), nabývá velmi nízkých vibrací.
Lidé žjící ve hmotném prostředí se setkávají s následujícími sedmi základními úrovněmi.
7 úrovní vibrací:
1. Čas
Sledujeme-li déle noční hvězdnou oblohu, vidíme, že se hvězdy po obloze pomalu pohybují. Tento pohyb vnímáme jako čas. Čas je nejnižší vibrací, kterou známe, setkáváme se s ní v makrokosmu právě při pozorování vzdálených planet. Například dobu, za kterou Měsíc oběhne okolo Země, vnímáme jako 1 měsíc, dobu, za kterou se planeta Země otočí kolem své osy, vnímáme jako 1 den apod.). Vnímání jednotlivých časových úseků je velmi individuální, každý člověk má vlastní představu o délce trvání jednoho roku, jednoho dne či jedné minuty, založenou na osobní zkušenosti.
Jedním z účinných způsobů, jak na sobě v této první úrovni pracovat, je meditace. Obzvláště v dnešní době, jakoby času nebylo nikdy dost, neustále někam spěcháme a necháváme čas, aby ovládal naše životy. Meditace nám umožní zapomenout na plynutí času, vymanit se z jeho neúprosného tempa, čas jakoby ve chvílích meditace neexistoval. Meditace je klčem k tomu, jak se naučit nakládat s naším časem efektivněji. Jestliže časové impulzy (udávající trvání měsíce, dne, hodiny) zrychlíme na impulzy udávající např.vteřiny, začneme čas vnímat jako rytmus, tep.
2. Rytmus, Tep
Jsme schopni vnímat rytmus v rozmezí cca od 1 úderu/5 s až po 17 úderů/1 s.
Rytmu se užívá především v hudbě. Jestliže skupina lidí s rozdílným vnímáním času začne společně tvořit hudbu, lze po chvíli vysledovat, že se celá skupina sladila na stejný rytmus, na stejný tep srdce.
Naše srdce je důležitým orgánem pro rytmické cítění. Posloucháme-li jakoukoli hudbu, naše srdce se přizpůsobí jejímu rytmu, tempu. Mnohem silnějšího účinku dosáhneme, jestliže poslech ještě podpoříme rytmickým pohybem na hudbu, tancem.
Techno a elektronická hudba má za základ nepřirozený, umělý rytmus (pod pojmem “nepřirozený rytmus” se rozumí rytmus udávaný jakýmkoli elektronickým přístrojem - metronomem, sequencerem apod.). Kombinace poslechu s tancem na tento typ na člověka nepůsobí zvláště pozitivně a má spíš destabilizující účinky. Člověk je totiž, přes svoji dokonalost, bytostí jemně nedokonalou, nesouměrnou, a potřebuje i v hudbě a rytmu určitou část chaosu. Pro zajímavost, v Japonsku už se začaly prodávat syntezátory, které narušují strojovou dokonalost rytmů tak, aby působily přirozeněji.
Vhodným způsobem, jak na sebe v oblasti rytmu působit pozitivně, je jakákoli rytmická práce – bubnování, tanec, za doprovodu přirozeného rytmu. V mnoha kulturách se šamanskou tradicí, především pak u Indiánů, je rytmus považován za velice důležitý léčitelský aspekt.
Působení v oblasti rytmu má silný vliv na všechny ostatní vibrační úrovně.
3. Tón
Další úroveň vibrace, kterou používáme, má velmi blízko k rytmu a tepu. Budeme-li rytmus stále zrychlovat, začne se nám nad určitou hranicí jevit jako tón. Sluchem jsme schopni vnímat tóny v rozsahu až deseti oktáv (od nejhlubších 17Hz až k nejvyšším tónům 20000Hz; 100Hz = 100 kmitu/s). Stejný zákon jako při zrychlování platí i při zpomalování vibrací. Jako vhodný příklad nám poslouží struna na kytaře. Budeme-li povolovat strunu víc a víc, výška tónu (rychlost vibrace struny) bude klesat, až se postupně přemění na vibraci, kterou vnímáme opět jako rytmus.
Poprvé se touto problematikou fyzikálních zákonitostí zvuku zabýval Pythagoras (582 – 507 př.n.l.). K pokusům se zvukem použil jednoduchého strunného nástroje zvaného monochord. Přišel na to, že rozdělí-li se struna v její polovině, zazní tón o oktávu vyšší nežli tón základní (= první alikvot). Oktáva je nejharmoničtější interval. Rozdělí-li se struna v 1/3 své délky, zazní interval čisté kvinty (= druhý alikvot), ve čtvrtině zazní interval čisté kvarty (= třetí alikvot). Další v řadě je velká tercie v 1/5 délky struny atd. Tímto způsobem lze získat nekonečnou řadu alikvot, která prochází všemi ostatními výše zmíněnými energetickými fenomény (tzn. tón, světlo, další neviditelné formy energie, energie našeho těla, aura atd.). S tímto fenoménem dělení se setkáváme poměrně často - v přírodě, ve způsobu, jak je rozděleno lidské tělo, též v architektuře atd.
Pythagoras se také zabýval zákonitostmi meziplanetárních a mezihvězdných vzdáleností. Došel ke stejným závěrům jako astronom Johannes Kepler (1571 – 1630) o 2000 let později, že celý vesmír je uspořádán do určitého harmonického systému, a že jeho proporce se shodují s proporcemi řady alikvotních tónů. Objev J.Keplera byl již podložen matematickými důkazy.
Energie tónu je velice silná, zvláště jedná-li se o nekonečnou řadu tónů alikvotních. Tóny rezonují ve všech částech našeho těla. V posledních letech jsou díky zájmu mnoha lidí přiváděny opět k životu staré metody zabývající se účinky tónů a jejich alikvotních tónů. I mnohé nové metody byly objeveny.
Jednu věc mají všechny tyto metody společnou, přivádějí do těla ozdravné harmonizující vibrace. To, že tělo některé specifické vibrace postrádá, se v těle manifestuje jako nemoc. Pomoci výše zmíněných metod založených na fenoménu rezonance *) a pracujících s vibracemi jednotlivých tónů, je ovšem možné dodat tělu tyto chybějící vibrace a navrátit ho tak zpět do rovnováhy. Tímto způsobem je možné vyléčit či rozpustit mnohé energetické bloky vzniklé na jiných úrovních (především na 4.úrovni, ale též na 6.úrovni = negativním způsobem myšlení).
* )pojem fenomén rezonance v tomto kontextu znamená, že každá část našeho těla, ať fyzická či energetická, rezonuje s léčivými alikvotními tóny a získává tak jejich vibrace.
4. Elektromagnetické vlny
Dalším krokem na žebříčku vibrací jsou elektromagnetické vlny (od 8 Hz po tzv.transverzální vlny dosahující rychlosti zvyšující se až do nekonečna). Naše Země – stejně jako každý živý organismus - má kolem sebe přirozené elektromagnetické pole, přítomnost tohoto pole je jakýmsi zákonem vesmíru. Toto pole kolem lidského organismu se dá změřit pomocí EKG. Elektromagnetických vln se užívá i ve všech elektronických přístrojích. Samozřejmě, že všichni rádi využíváme různé elektronické vybavení, neboť nám velice usnadňuje každodenní život a činí ho v mnoha ohledech příjemnějším. Co si však často neuvědomujeme je to, že tyto přístroje (tj.mobilní telefony, televizory, elektrické spotřebiče vůbec) jsou zdroje nepřírodních = uměle vytvo&řených vln, které narušují přirozené elektromagnetické pole člověka a nepříznivě tak ovlivňují celý náš fyziologický systém i okolní přírodu.
Vědci přišli na způsob, jak lze za pomoci speciálních elektromagnetických vln, navrátit energetickému systému člověka chybějící přirozenou informaci a podpořit tak jeho zdraví.
5. Světlo
Zvýšíme-li vibraci elektromagnetických vln o dalších 35 oktáv, získáme světlo (od 380 biliónu Hz až po 760 biliónu Hz), což je forma energie, vnímatelná dalším z našich senzorů očima. Světlo podléhá stejným spektrálním zákonům jako tón. Všechny barvy, které známe, jsou latentně přítomny v bílém světle (k tomuto fenoménu se podrobněji dostaneme později). Vyšší vibrace než viditelné světlo má neviditelná forma světla – ultrafialové, rentgenové, alfa, beta záření. Existuje mnoho terapií založených na vědomostech o léčivých účincích barev, říká se jim terapie barvami. Jeden z velice jednoduchých experimentů, který si každý z nás může snadno vyzkoušet, je zvolit si pro každý den v týdnu jeden barevný odstín oblečení a pozorovat změny v našem životě. Stále více lidí také používá produkty zvané Aura-Soma. Tyto pracují nejen na páté úrovni, ale významně zasahují též do šesté a sedmé úrovně.
6. Energie “Čchi”
Po fenoménu světla se objeví další v řadě, a tím je forma energie známá pod názvem “Chi” (nebo též “Prána”). Tato forma zahrnuje též energii našich myšlenek a dalších jiných vibrací přicházejících k nám z kosmu.
Každá myšlenka, která se objeví v naší hlavě, se automaticky rozšíří do našeho okolí (toto funguje na stejném principu jako šíření zvuku, jen na jiné vibrační úrovni) jako specifická forma energie. Podle typu myšlenky může být tato energie pozitivní (myšlenka lásky) nebo negativní (myšlenka nenávisti).
Do této oblasti můžeme zařadit i vesmírné gama záření.
7. Božská energie
Učiníme-li ještě jeden krok výše, zažijeme nejvyšší formu energie, známou pod různými jmény: Bůh, nejvyšší skutečnost, Universum, Láska apod. Do této oblasti by patřila také vibrace mikrokosmu.
Všechny tyto vibrační úrovně mají mnoho společného, nestojí samy o sobě, ale jsou v rezonanci se svým okolím a zároveň s vibrací vlastní. S tímto fenoménem je možné se setkat u bílého světla.
Dojde-li k lomu bílého světla na stěně trojbokého hranolu (tzv.prisma), získáme celé barevné spektrum, všechny barvy duhy.
Chceme-li zíkat pouze jednu z barev, pak použijeme speciální barevný filtr, a tím získáme pouze jednu vibraci (barvu) světla, která je v rezonanci s vybraným filtrem, např.modré, červené světlo atd.
Stejný fenomén se objevuje též v každém přirozeně vzniklém tónu. Místo barevného filtru nám jako “filtr” poslouží rezonanční prostor. Aby alikvotní zpěvák zazpíval alikvotní tóny různé výšky, používá jednotlivých samohlásek řeči k pozměnění rezonančního prostoru uvnitř svých úst.
Závěr
Pomocí přirozeného vlnění alikvotních tónů se při práci v jedné ze zmíněných vibračních úrovní automaticky dotýkáme i všech ostatních úrovní. Při práci s alikvotními tóny lze využít jejich silných léčivých účinků. Můžeme tak přirozenou cestou dodat chybějící vibrace do našeho energetického systému. Oblíbeným hudebním čslem alikvotních zpěváků a též publika bývá tzv.”alikvotní sprcha”. Publikum zde může pocítit pozitivní a energetizující efekt alikvotního zpěvu, působící na celé tělo. Pro tento typ hudby není důležité pracovat se složitými harmoniemi. Využtí spíše harmonií jednodušších přináší pocit, jakoby pracovaly síly samotné přírody. Ještě silnějšího léčivého účinku lze dosáhnout spojením síly alikvotních tónů se silou pozitivní myšlenky (tzn.slova, mantry – vibrace šesté úrovně.
Chris Amrhein: O alikvotním zpěvu, pro skupinu Tashi Deley, rok 2005, přeložila Monika Šramlová
Moje zkušenosti s alikvotní hudbou a zpěvem se datují někdy na přelomu tisíciletí, kdy jsem se zajímal o všechno alternativní, etnické, autentické. Tehdy jsem byl unešen knihou Vlasty Marka Tajné dějiny hudby a když jsem kdesi zaslechl nahrávku Tuvinské skupiny Huun Huur Tu, bylo rozhodnuto. Po hledání na internetu jsem narazil na Alikvotní sbor (dnes Spektrum), kam jsem, přes svou stydlivost, nakonec začal chodit a naučil se základy alikvotního zpěvu. Z části Alikvotního sboru později vznikla skupina Tašidelé (Tashi Deley), která, za vydatné pomoci Chrise Amrheina, německého multiinstrumentalisty a alikvotního zpěváka, začala pořádat festival Pražské znění. Za jeho pomoci jsem svoji schopnost alikvotního zpěvu dost zlepšil a naučil jsem se i hrdelnímu zpěvu. Skupina se v dalších ročnících festivalu rozhodla jít čistě hudební cestou a organizace festivalu zůstala zcela v rukou naší dobré kamarádky Radky Šindlerové. Skupina Tašidelé pořádala koncerty, každý týden i zpívání pro lidi a výuku alikvotního zpěvu, ale v roce 2008 nakonec ukončila svoji činnost.
To, co jsem dostal, chci předat dál, proto nabízím individuální výuku alikvotního zpěvu pro každého. Jedna lekce alikvótního zpěvu (trvající kolem dvou hodin) vás přijde na 800 Kč, Lekce jsou na pokračování, ale není nutné absolvovat celý cyklus. Těším se naviděnou ;)-